Dům byl postaven již v roce 1895. Dne 2. července 1921 dům koupili manželé Antonín a Emilie Kohoutovi - můj dědeček a babička. Antonín a Emilie měli jediného syna Josefa - mého tatínka. Děda s babičkou si zde vybudovali živnost. V přízemí domu otevřeli krám, řeznictví a uzenářství. Také zde byla jídelna, kam si chodili místní i lidé z okolí pochutnávat na teplé uzenině. Babička pekla výbornou sekanou, vařila dršťkovou polévku. V době kdy se koupě domu uskutečnila, bylo mému tatínkovi patnáct let. V roce 1935 se oženil s Libuší Jelínkovou (mojí maminkou). Všichni doufali, že jednou převezmou živnost. Určitě by se tak stalo, kdyby po roce 1948 jakousi komunistickou vyhláškou číslo 15 nepřišli o vše, co tak pracně budovali dlouhá léta. Dědeček zemřel a babička s mými rodiči žili dál v domě, který už nebyl jejich. Tatínek zemřel v lednu 1972 a maminka v květnu 1983. Dům pustnul a chátral. Fungovala zde ještě závodní jídelna, kde se stravovali zaměstnanci mlýnu, a kterou vlastnil národní podnik Mlýny a těstárny Pardubice. Po revoluci v rámci restitučního zákona jsme s bratrem zažádali o vrácení domu. Povedlo se, dům nám byl vrácen. Z důvodů vlastních životů na jiných místech republiky jsme dům prodali. Nyní vidím, že dům žije dál a navazuje na jeho dávnou tradici pohostinnosti, dobrého jídla a pití. Je radost zde posedět a dát si něco dobrého k jídlu.

Jiřina Kostková – Kohoutová